NEGATIVITA NA INTERNETU? DĚKUJI, NECHCI.

Občas si připadám jak zpátky ve škole. Jak když se učitel zeptal na otázku za body navíc a všichni znali odpověď. Všichni se hlásili a bojovali o učitelovu pozornost. "Já, já, já."


Ani nevím, jestli tento článek vydám. Nikdy jsem nic podobného nepsala. Poslední dva týdny mi tyto myšlenky ale kolují v hlavě a já se rozhodla je sepsat.


Nechápejte mě špatně. Já na sociální sítě nenadávám. Já je mám ráda. Přinesly a přináší mi stále do života hodně dobrého a jakmile mám pocit, že je tam nějaký negativní vliv, snažím se ho odstranit. Unfollow. Pokud bych si nebyla jistá tím, že jsou pro mě pozitivní částí mého života, nebyla bych na nich. Tohle jsou jen moje dost raw myšlenky. A hrozně moc děkuju, že jste se rozhodli si je přečíst. 


Na Instagramu jsou dva druhy lidí. Jedni jsou pozitivní, žijí život, inspirují se a snaží se inspirovat ostatní. Pak tu máme ale druhou skupinu lidí, které sociální sítě ubíjí, stále na nich jsou, ale nepřiznají si to. Nadávají na ně, ale stejně se na ty "storiečka" podívají. Stejně tam ten post nahrají a doufají, že jim tam ty likes padnou. Ani sami sobě by to, že jim na tom záleží, nepřiznali. Protože pak nahodí masku typu "mě je to jedno, já Instagram neřeším" a schovají se za ni. Ehm. Řeknu ti jednu věc. Kdybys to neřešil, nejsi tam, nenahráváš fotky, sundáš masku a žiješ svůj život.


Občas někdo z této skupiny nakonec utíká, občas ale nasadí druhou masku a je už "jen" pozorovatel. Často bohužel negativní pozorovatel, který čas od času někde nějaký ten jed vypustí. Ale on je přece nad věcí. To jen my na tom Instagramu jsme a tvoříme obsah. On je lepší. On místo toho, aby tvořil, tak má hromadu času pozorovat cizí životy a komentovat jejich útržky. Pamatovat si, co kde kdy a kam dal a pak přijít s nějakým chytrým komentářem. Nebo uštěpačnou poznámkou. On je lepší.


Pro mě je takový člověk ještě méně nad věcí než kdokoliv, kdo na sociálních sítích nějaký obsah tvoří a třeba tráví i o dost víc času. Protože tento člověk ten čas naprosto zabíjí. Z nějakého důvodu se topí a chce tahat další lidi s sebou. My se ale nedáme. A čím víc jste si jistí tím, co děláte, tím víc by vám to mělo být jedno. Ne vždy to ale jde. Vždycky, když se sejde víc takových komentářů nebo poznámek od okolí, maličko vás to srazí. Vezmete si ale čas a za chvíli z toho vyjdete o něco silnější. Já jsem teď asi právě v tom mezičase, kdy čerpám síly a vše zpracovávám. A proto píšu tahle slova. Něco ze mě chce ven, něco, co ode mě vlastně lidi neznají. Něco, co jsem vlastně ani nikdy dávat ven nechtěla, protože já nejsem na internetu, abych z toho měla něco negativního. Nebo abych něco negativního vypouštěla.


To se vracíme opět k jednomu z prvních odstavců. Jsem tam kvůli tomu pozivitivnímu, jinak bych tam nebyla. Proto ani takové články nebo příspěvky moc často nepíšu. Když mám problém, řeším to s nejbližším okolím, ne s internetem. Řeším to tak, jak jsem to byla v dětství naučená řešit. Ve škole jsem přece nenapsala svoje trápení na kousek papíru a nevyvěsila ho na nástěnku, kde by ho všichni viděli. Nepsala jsem si deníček, abych ho pak dala rodičům při nedělním obědě na stůl. I proto si myslím, že na tom není nic špatného, když se přes sociální sítě snaží někdo lidi inspirovat, pomáhat jim, radit, ale svůj život žije offline, řeší offline. Tak to mám já. Tak jsem byla vychovaná. Proto vám řeknu rovnou, že ne o všem vám budu vždy na sítích říkat. Už jen protože si myslím a zastávám názor, že je to tak správně. Takhle to chci. Zároveň to ale nemusí nutně znamenat, že nejsem opravdová. To už si ale každý musí posoudit sám, o tom nikdy nehodlám nikoho přesvědčovat.


Hodně lidí chce být teď na sítích real, opravdových, sdílet i ty špatné věci, zkušenosti, myšlenky. Podle mě to je super. Podle mě je to ale super jen do nějaké míry. Je to super, dokud to máme vyřešené a podchycené v tom světě, který je právě offline. Nebo na tom minimálně pracujeme. Plivat kolem sebe na internetu je ale pro mě tím největším znamením toho, že je na tom někdo asi špatně. A že rozhodně svůj problém neřeší. Jinak by opravdu neměl důvod a čas psát komentáře k příspěvkům na Instagramu. Hledat záminky, zákruty, lidské chybičky. Může to být snad víc ironické?


Je to totiž mnohem jednodušší, než začít sám u sebe.


Odlišit, kdo patří do jaké skupiny je ale dost těžké. Sociální síť je totiž ještě další vrstvou té masky, kterou si každý vytvaruje podle sebe. A každý, kdo je chytrý, ví moc dobře, jakým stylem si ji vytvarovat má. Jak chce, aby maska působila a co mu jaká maska přinese.


Dokud někoho neznáte osobně, opravdu nejde určit, do jaké skupiny ho zařadíte. Opravdu ne.


Znám lidi, kteří jsou ve skutečnosti přesně takoví, jako na internetu. Znám lidi, kteří na internetu hlásají hromadu hodnot, myšlenek, motivace, ale ve skutečnosti z nich máte naprosto opačný pocit. Co pro tu masku na sítích přibarvují hromadu skutečností nebo dokonce lžou. Jen protože chtějí působit jinak, alespoň v tom online světě působit vyrovnaně, dospěle, nad věcí.


Soudíme, jakou lidi dělají práci, kolik jim co zabere času, úsilí, snahy. Podle fotky a popisku. To je přece absurdní. Komentujeme něčí život, přitom víme jen to, co nám on sám řekne v pár odstavcích. Kde na to vůbec bereme kuráž? Kde na to bereme čas?


Buďme sami sebou, řešme naše problémy jako dospělí primárně v opravdovém životě a neplivejme nikdy jed. Za mě prostě nikdy. Nám to absolutně nijak nepomůže a dobro to nikde neudělá. Pokud člověka neznáte, do offline opravdu nikdy nevidíte. Ať už píše cokoliv. Vždyť je to jen pár slov. Pár obrázků. Nevíte, co řeší, ani jaký opravdu je. Žijte si svůj offline a zkuste pro sebe na těch sociálních sítích dělat jen to dobré, čerpat z nich jen to dobré. Stejně jako si chcete vybrat dobré jídlo, vybíráte si pro vás nejvhodnějšího partnera nebo hezké bydlení. Tak stejně i z toho internetu si zkuste brát jen to dobré. A pokud tam podle vás už nic takového nezbylo, je čas odejít. Pořád je to vaše volba.


Ani nevím, jestli někomu ty řádky budou dávat smysl. Jestli ty myšlenky budou na sebe navazovat. Jen jsem to chtěla dát ven, přidat svůj pohled na tuto věc. Možná i nějakou problematiku. Snad to na nikoho nepůsobí nějak depresivně, tak se totiž já určitě necítím. Necítím se dole, nikdo mi nenapsal žádný extrémně škaredý komentář, který by se mě speciálně dotkl. Jen se to možná maličko nakupilo, víc vjemů z okolí a já to chtěla sepsat. Protože i o takových věcech občas přemýšlím a občas mě myšlenky zanesou daleko.


Stay focused on yourself. Only that way you can reach your goals 🙏🏼


Ať si z tohoto článku každý vezme, co chce. Někomu se líbit bude, někomu ne. Někdo si poklepe na čelo, někomu to třeba něco přinese. Tak je to na internetu se vším. Vlastně celkově v životě. Mým názorem ale vždy bude to, že dokud máš potřebu někoho srážet, "hejtovat", nebo ti někdo leží v žaludku, primární a nevyřešený problém máš u sebe. A na to je třeba myslet především, když jsou tyto negativní poznámky mířené na nás. Proto pokud na sociálních sítích vidím neopodstatněný hejt, urážku, pokrytectví, narážku na kohokoliv - You just got me unfollow you. I don't need that. 


A taky proto u mě na sítích uvidíte nadále hlavně pozitivitu, motivaci, inspiraci. Ne, protože bych třeba občas neměla temnější den, nebo třeba i týden. Ne, protože bych někdy neřešila nějaké rodinné problémy, strašáky ve vlastní hlavě, nebo by se mi nechtělo jen zalést do nory a spát. O tom vám určitě vědět dám, nemám potřebu si hrát na sluníčkáře nebo se přetvářet. Řešit to ale budu jinak než tady na Instagramu hejtama. Budu to řešit offline.

1,576 zobrazení
  • Instagram
  • YouTube
  • Facebook