Minulý týden jsem překročila docela velký mezník na Instagramu. Třicet tisíc sledujících. Wow! Pořád nechápu to, kolik lidí mě vlastně sleduje. Zajímá je, jak trénuji, jak se stravuji, jak se mám, zajímají je mé myšlenky, tipy. Dávají mi dennodenně podporu, motivaci a já si toho neskutečně cením. V první řadě bych vám všem zde chtěla za to vše moc poděkovat, opravdu neskutečně neskutečně moc ❤️ Občas se snažím si před očima představit, kolik lidí to vlastně je a jde mi to čím dál tím hůř. Rozum mi zůstává stát už jen u faktu, že je to vlastně více lidí, než kolik obyvatel má město, ve kterém jsem vyrostla, odchodila gymnázium, oblítala diskotéky (haha, still remember that one) atd.
V rámci tohoto mezníku mi přišlo pár zpráv typu: "Gratuluji k tomuto obrovskému úspěchu, jsi fakt dobrá." "Přeji ti, aby se ti dál dařilo v tvé kariéře instagramerky a youtuberky." Všichni lidi, co za těmito zprávami stáli, to mysleli samozřejmě dobře, ale mě to donutilo se maličko zamyslet. Beru to opravdu jako takový úspěch? Kolik to pro mě vlastně znamená? Tak nějak mám pocit, že svůj pohled na to číslo, které všechny tak moc zajímá, chci dát do článku. Vysvětlit, jak to vlastně vnímám já.
Nemyslím si, že bych díky tomu, že mě sledují lidi na Instagramu, byla nějak speciální, vyjímečná. A co vlastně chci říct rovnou, já to neberu jako nějaký úspěch. Své životní úspěchy jednoduše vidím jinde, možná jsou s Instagramem nějak následně provázány, možná z nich pramení i to, kam jsem se na Instagramu dostala, jedno pomohlo druhému, ale co se týče dosahů na sociálních sítí, mám pocit, že jsem prostě byla ve správnou dobu na správném místě a udělala v ten okamžik rozhodnutí některé své myšlenky, problémy a další věci na sociálních sítích sdílet. To ze mě nedělá úspěšného člověka, prostě sem o tom jen začala psát a mluvit.
Jako úspěch beru to,
že jsem se dostala na vysokou školu, na kterou jsem chtěla a úspěšně ji vystudovala.
že jsem úspěšně prošla pracovními pohovory na místo v Aktinu, dostala tam na starosti marketing a vybudovala naprosto skvělý tým za pomocí vedení.
že jsem zvládla vycestovat na několik měsíců do USA a starat se tam o sebe.
že jsem porazila strašáky v hlavě a vyléčila se z poruchy příjmu potravy.
že jsem našla odvahu o tom otevřeně mluvit a pomáhat lidem podobné problémy řešit.
že mám dennodenně motivaci na sobě makat ve sportu, který miluji.
že jsem se dvakrát stala vicemistryní ČR ve vzpírání.
že se zajímám o sociální sítě jako takové a přednáším na toto téma hromadu kurzů.
že jsem tématiku sociálních sítí vyučovala a budu vyučovat zaměstnance většiny vysokých škol v ČR.
že jsem si udělala certifikát výživového poradce.
že jsem si ve 25 letech vzala hypotéku.
že mám spokojený partnertský vztah.
že jsem založila a vedu úžasnou tréninkovou skupinu #JeduNaVýkon.
Mohla bych pokračovat, toto ale není článek o výčtu věci, na které jsem ve svém životě pyšná. Občas mi ale přijde, že si mě někteří zaškatulkovali jako "instagramerku" nebo "youtuberku". A že pak ta nálepka jednoduše zakryje všechno, čemu se ve svém životě vlastně věnuji, v čem se snažím se posouvat. Ano, Instagram mě moc baví, baví mě tam ta komunita a pomáhá mi jako nástroj pracovat na hromadě projektů. Instagram mě ale nedefinuje. Je to prostě jen takový kamarád, deníček, přes který sdílím moji hlavní životní náplň, myšlenky, tipy, tripy. Ale není to můj život.
To, jestli budu mít dvacet, čtyřicet, sto nebo pětset tisíc sledujících na Instagramu mě neudělá šťastnější, spokojenejší, úspěšnější a už vůbec ne lepším člověkem. V mém životě to nic moc nezmění. Nejsem jiná, nejsem speciální, jsem úplně normální holka z vesnice, co ráno vstane, jde do práce, jde na trénink, musí platit účty, nadává na odvody daní, nejraději má tepláky a jídlo, stejně jako hromada dalších holek si něčím prošla, prochází... a prostě nechci znít jak Leoš Mareš (aneb váš Leoš z Berouna), ale prostě já jsem fakt jedna z vás. Skvělý, teď tak opravdu zním! Ale jednoduše nechci, aby ke mě někdy někdo přistupoval nějak jinak jen kvůli tomu číslu, co mi svítí na Instagramu. Stejně jako tam svítí mě, tam může svítit komukoliv dalšímu, kdo šel s kůží na trh.
To číslo mě samozřejmě potěšilo, vážím si toho, pohladilo to mé ego, o tom žádná. Pro mě to číslo ale jsou lidi, lidi, kterým můžu i když třeba jen maličko zlepšit den, zvednout náladu, pobavit je, inspirovat je, pomoci jim, dát jim nějaký tip, radu. A o to se budu snažit dál, protože mě to baví a naplňuje mě to. Můj život na tom ale není závislý a v mých očích to ani nestanovuje nějaký můj životní úspěch. Ano, mám navíc krásné spolupráce, které mě baví, to je všechno moc hezké a jsem za to strašně ráda. Opět to ale v mých očích nepředstavuje nějaký životní úspěch.
Víte, co pro mě bude jednoho dne znamenat úspěch? Až budu ležet na smrtelné posteli a řeknu si: "Ach. Jak krásný spokojený a šťastný život jsem já měla." To je můj životní cíl. A basta!
Nedávno jsem někde četla krásný hezký citát, který mi přijde, že zcela vystihuje moji cestu. Tak nějak jsem šla v krocích, které mi byly předdefinované, které jsem prostě dělat musela nebo mi to bylo dáno od rodičů. Odchodit střední, navštěvovat kroužky, sportovat, přihlásit se na vysokou, mít dobré známky, ucházet se o první zaměstnání... až se z toho najednou stalo to, že dělám, to, co dělat chci. Nic kouzelného. Jednoduše evoluce, přerod :D
"Do what you have to do until you can do what you want to do. "
Možná jsem jiná, možná myslím jinak, možná mám jiné priority, jiný styl atd. Nic z toho ale nevychází z počtu mých sledujících, pramení to z toho, jaká jsem uvnitř, jak jsem byla vychovaná a jakými lidmi se obklopuji.
Pevně věřím, že jednoho dne mě lidi nebudou oslovovat "Ahoj, ty jsi Lucka, ta youtuberka, že jo?" Že si moderní doba zvykne na to, že lidi na sociálních sítích jsou a zbaví nás štítků, protože já ho na sobě nechci mít nalepený, přijde mi, že je to hrozně omezující. Že jsem pak vnímaná jako nějaký stereotyp. Nechci být Lucka, crossfiterka, Lucka, instagramerka, ani Lucka, závislačka na kofeinu. Prostě jen Lucka. Víte co, klidně Lucka, co se pořád směje, s tím taky dokážu žít!
Děkuju, že jste si článek přečetli a že vás zajímá můj pohled na věc a na toto číslo 🖤